Oslava Dne české státnosti – výstup na královský hrad Bezděz.
Když vystoupíte z vlaku na zastávce Okna, uvidíte královský hrad Bezděz z nezvyklého úhlu. Je to velmi přitažlivý a neobvyklý pohled. Chvíli přemýšlíte, jestli jde skutečně o ten známý Bezděz, a dostanete chuť se tam vypravit.
Už dlouho jsme se tam s dětmi z Kolepy chystali, až jednoho dne přišlo pozvání do malé restaurace manželů Blanických z obce Bezděz, rodičů Kolepačky Stelly. Protože se také blížilo datum oslav Dne české státnosti, zdálo se nám ideální vystoupit na jeden ze symbolů rodu Přemyslovců právě teď.
Náš výletní den začal v restauraci u švestkového koláče. Pekla ho Stella s dědečkem a báječně nás naladil na výšlap. Stella se ujala i role průvodkyně a bravurně nás dovedla až k první hradní bráně. Následovala napínavá část cesty po kluzkých kamenech do výšin, která nás nutila k opatrnosti a stala se malou terénní zkouškou.
Všichni jsme obstáli a s klidem se tak mohli vydat i po 164 (158?) schodech na velkou hradní věž. Kde jsou naše Okna? Vidíme školku? Nebo aspoň kostel? Jé, tamhle je Máchovo jezero! A co ten další rybník? To je přece Břehyně….. Výhled nebyl sice dokonalý, ale i tak stál za to.
V purkrabském paláci jsme společně obdivovali drátěný rytířský oděv i meč, královský palác zaujal středověkým záchodem a v hradní kapli se pěkně sedí na kamenné podestě bývalého oltáře. O největší atrakci prohlídky hradu se nejspíš zasloužil tatínek slečen Vysušilových, když nám poslal z Oken několik světelných prasátek, která jsme zachytili pohledem z druhého hradního nádvoří. Děkujeme!
Po sestupu do vesnice Bezděz nás čekal velkolepý oběd, na kterém by si jistě pochutnali i všichni Přemyslovci v čele s Václavem II. Kromě vynikajícího boršče a kuřecích řízků s bramborem jsme si s sebou ještě vezli palačinky s nutelou nebo domácí marmeládou! Vřelé díky manželům Blanickým!
