Ve třetím srpnovém týdnu jsme na KOLEPĚ uspořádali čtyřdenní táborový pobyt pro děti od čtyř do šesti let. Mezi účastníky se objevili především naši Kolepáčci, ale jejich počet rozšířily i děti odjinud. Jonáš Stránský z České Lípy, který navštěvuje sídlištní školku, se rád vypravil do Oken a jejich blízkého okolí, Kuba Kokrda opustil na pár dní pražské ulice, aby zde strávil čas se svým bratrancem Robinem, a Hanička Hegenbartová z tradiční okenské školky se mohla zblízka podívat, jak to chodí v „lesní“.Akci jsme organizovali při obvyklém provozu mateřské školy, ale táborníci zde trávili večer i noc, proto jsme velmi ocenili pomoc dvou praktikantek, Kláry Bednaříkové a Elišky Kejklíčkové.
První den patřil indiánské tematice, kdy si děti vytvořily čelenky a prošly celou řadou indiánských dovedností. Velká část programu probíhala v okenském lese, odkud si táborníci donesli také cennou kořist v podobě sladkého pokladu. Večer jsme se věnovali společnému vaření, pohádkám a prvnímu spánku bez maminky a tatínka. Jakmile se snese tma na známé prostory, vše najednou vypadá jinak. Když však měsíc nakoukl do okýnek maringotky, odhalil jen oddychující spáče.
Díky nabídce maminky Petry Kašparcové jsme se na celé úterý a středeční dopoledne přemístili na farmu do nedalekého Kruhu. Tady na děti čekal skutečný prázdninový ráj v podobě velké trampolíny, obřího pískoviště, venkovní kuchyňky, ale hlavně stájí s koňmi a výběhů se slepicemi, kačenami, husami, husokachnami a králíky. Setkaly se také s veselými kozami, psy a koťaty. Zkrátka farma jak má být. Když se všichni dosyta vyskákali na trampolíně, došlo na krmení zvířat a projížďku na konících. Po obědě jsme vytáhli čistá trička a důkladně je vylepšili foukacími fixy. Ale čekalo nás ještě jedno velké překvapení. U brány zastavil povoz se dvěma zapřaženými koňmi a váženým panem kočím. Všichni jsme využili možnosti projet se v zápřahu a sledovat z povozu dramaticky krásnou krajinu s dominantou Bezdězu. Tentokrát děti přespávaly v útulné chaloupce jako z pohádky a nikdo neměl ani chviličku času na stýskání po rodičích.
Středeční ráno vyzvalo táborníky k pouti za podkovami. Kde se asi skrývají? Mnohé úkoly po zdejších loukách a okrajích lesa nás zavedly zpět na farmu, a to až ke králičímu kotci. A opravdu, jeden vykutálený králík si schoval do plechovky roztomilé podkůvky jedna radost! Na všechny se dostalo a nás čekala cesta zpět do Oken. Táborníci si měli zkusit upéct kuře, ale nakonec tento složitý úkol přenechali dědečkovi dvou našich účastníků.
Než jsme se nadáli, byl tu čtvrtek a s ním výroba malých totemů na rozloučenou. Tábor bez ohně je jako potok bez vody, proto jsme celý program ukončili posezením u táboráku. Nechyběli zde rodiče, kteří si s dětmi pochutnali na buřtech, a poté si své potomky odvezli do svých domovů.
Se všemi se těšíme na shledanou na KOLEPĚ o prázdninách v roce 2017!
