Pátek 8. dubna se v KOLEPĚ vydařil asi stejně jako předpověď počasí. Celý týden jsme doufali, že předpokládaný déšť se nedostaví. A skutečně, páteční ráno bylo sice zakaboněné, ale nespadla ani kapička. Děti s pláštěnkami v baťůžcích a slovy básničky „Znám křišťálovou studánku“ na rtech vykročily vstříc vlakové zastávce, aby se nechaly vláčkem dovést do stanice Bělá pod Bezdězem město. Zde nás očekávali dva naši rodiče s dalšími dvěma dětskými účastníky výletu. Pan Hajný si vzal dovolenou, aby se stal naším průvodcem ke Březinské studánce. Také ochotně přinesl hromadu dřeva na společný oheň. Buřty měly být dopraveny železnicí společně s dětmi.
Vlak jedoucí od České Lípy na sebe nechal čtvrt hodiny čekat. Nepršelo, ale foukalo, a tak jsme několikrát zopakovali Křišťálovu studánku a přidali některé ze známých písniček. Konečně se ozvalo hlášení o příjezdu vlaku, které však obsahovalo nám dosud neznámou informaci – vlak zastávku Bělá pod Bezdězem město pouze projíždí! Nerudný průvodčí nám tento fakt potvrdil a na náš dotaz, zda by přece jen nemohli kvůli dětem výjimečně zastavit, zavrčel: „V žádném případě!“
Některé z dětí už měly slzy na krajíčku, ale Bohunka rychle přišla s náhradním programem: „Už jsme dlouho nebyli pod převisem. Buřty budou!“
Jak je možné vidět z fotografií, pod převisem to bylo príma jako vždycky, jen nám bylo líto našich osiřelých společníků na zastávce Bělá pod Bezdězem město. V květnu, kdy se podle tradice mají čistit studánky, se pokusíme o úspěšnější zopakování této nezdařené premiéry. Jen by přece jen mělo sem tam zapršet, abychom studánku skutečně našli.
