Dva dny před jarní rovnodenností byly ve znamení starých zvyků a tradic. V rámci hodin českého jazyka, pracovních činností a prvouky se děti seznámily se starým slovanským zvykem vynášení Moreny – v našem případě Mařeny a Mařocha – symbolu zimy. Ty jsme za přispění všech tříd vyrobili, vynesli a spálili v ohni. Zároveň jsme vyrobili nové „líto“ – symbol jara a obnovení života – kterým jsme ozdobili vchod do školy. Teď už jaro skutečně může začít!
Smrt nesem ze vsi,
nové líto do vsi.
Buďte paní veselé,
že vám líto neseme.
S červenými vejci,
žlutými mazanci.
Buďte páni veselí
na tu Smrtnou neděli.
Smrt jsme vám odnesli,
nové líto vnesli.
O smrtné neděli (letos připadá na 22. března 2015) byl ve slovanském světě rozšířen zvyk vynášení Smrtky, Smrtholky, Morany, Moreny, Mořeny nebo také Mařeny. Původ tohoto zvyku má kořeny v pohanských dobách, kdy byl spojen s koncem zimy a počátkem jara. Pro naše předky byl rituál vynášení zimy a vítání jara významnou událostí, kterou prožívalo celé společenství. Dospělí a staří ale jenom přihlíželi. Rituálu se účastnili pouze mladí lidé, dospívající nebo děti, tedy ti, kteří představují naději do budoucna.
K vytvoření figury Smrtky se obvykle použilo vše, co již nebylo k potřebě – suché větve, sláma, hadry. Morena byla ustrojena do starých šatů a na krk se jí navlékl náhrdelník z bílých vyfouknutých vajíček nebo prázdných ulit šneků. Morena symbolizovala smrt, zimu, nemoc, nezmary a vše, co lidem škodí. Byla připevněna na dřevěné tyči a za zpěvu mládenců a dívek vynesena ze vsi, vhozena do vody, svržena ze skály, kamenována nebo spálena. Byla také místa, kde se zahrabávala do země. Často se potom všichni účastníci dali na útěk. Mnohde věřili, že kdo zůstane pozadu či zakopne a upadne, do roka zemře.
Ve Slezsku chodily průvody dva – z jedné strany vesnice vyšla děvčata s Mařenou, ze druhé chlapci s Mařochem. Uprostřed vesnice se průvody setkaly, Mařoch se rozloučil s Mařenou, „políbil“ ji na rozloučenou. Potom děvčata chlapce zahnala a Mařoch byl vhozen do vody nebo do kaluže.
Na Příbramsku vynášely smrt děti, chodily dům od domu, ukazovaly ji hospodářům, vybíraly dárky a potom ji hodily z hráze do rybníka.
Součástí vynášení smrti, a zároveň jejím protikladem, bylo přinášení nového léta, ozdobeného stromu podobného máji, nazývaného líto, letečko nebo májíček, které symbolizovalo příchod jara a obnovení života. Na rozdíl od Moreny bylo vytvořeno ze živých a barevných materiálů. Vršky jehličnanů nebo větvičky rašící jívy se zdobily bílými či obarvenými vajíčky, stužkami, řetízky, papírovými holubičkami a dalšími ozdobami především v červené a zelené barvě. S lítem pak mladí obcházeli vesnici a u každého domu obřadními zpěvy a říkankami oznámili, že je zima pryč. Od hospodářů za tu dobrou zprávu dostali koledu a nakonec si z darů uspořádali hostinu. Nechyběla muzika, zpěv a tanec.
