V týdnu od 22. do 29. října jsme se účastnili Erasmu v Řecku. Letělo nás pět z prvního stupně: Róza, Jáchym, Kuba, Lukáš, Mára. Poprvé většina z nás letěla letadlem. To bylo teda “hustý”. Z Prahy do Athén. Z Athén do Soluně. V noci jsme Soluní jeli autobusem tak nacpaným mladými veselými Řeky, že jsme se báli, že nás nenechají vystoupit. Hurá, povedlo se. Kolem půlnoci uleháme v hostelu a po nedělní snídani se vydáváme do města. Líbila se nám Bílá věž, dříve byla věznicí a taky meteorologickou stanicí. Na zahradách i v ulicích jsme viděli růst na stromech pomeranče, granátová jabka a olivy. Nelíbily se nám odpadky na ulicích, a taky v moři. Pak jsme se sešli s kamarády z Islandu a společně jsme se autobusem vydali do města Xanti. Jeli jsme tři hodiny krajinou plnou hor a podél Egejského moře, a byli dost nedočkaví a taky trochu nervózní. Budeme totiž bydlet v rodinách našich řeckých kamarádů. Budou na nás naši „noví“ rodiče hodní? Domluvíme se? Večer odjíždíme do nových domovů vstříc novým dobrodružstvím…
Máme za sebou dvě noci v nové rodině. Jsou na nás hodní a hezky se o nás starají-kuličky k snídani, pizzu k večeři, a taky jsme byli v palačinkárně. Naše nová máma se naučila českou písničku a když se nemůžeme domluvit, tak používá překladač. V pondělí ráno jsme došli do naší nové školy v Diomedě, bydlíme kousek od ní. Škola se skládá z několika malých domečků, hned vedle se však staví škola nová (to je to lešení na fotkách). Děti ze školy byly v krojích, mávaly na nás vlaječkami-českými, islandskými, portugalskými, rumunskými, francouzskými. Protože tady nejsme jen my, Češi, ale taky kamarádi z jiných států Evropy. Řekové tančili jejich národní tance a pak jsme se přidali a tančili jsme úplně všichni. I učitelky a učitelé. Představovali jsme se, pracovali ve třídách, povídali si, honili se. Nejlepší ze všeho bylo stínové divadlo. Nejen, že jsme se na něj dívali, ale zkoušeli jsme ho i hrát. V úterý jsme vyrazili na výlet. Nejdříve jsme si prohlédli vykopávky antického města Filippoi. Márovi se moc líbilo v muzeu, přál si domů tátovi odvézt kousek mramoru. Autobus nás pak zavezl do města Kavala, vyšli jsme na věž hradu, užívali si výhledu na moře a akvadukt, nakoupili suvenýry. Nejlepší ze všeho bylo koupání v moři.
To byla suprová středa, řekla Róza. Hned ráno jsme vyrazili autobusem do národního parku kolem řeky Nestos. Vyjeli jsme skoro do tisíce metrů nad mořem, cesta se klikatila, Lukáš má závrať a tak se trochu bál. Pak jsme šli kaňonem podél řeky, bylo to nebezpečné a museli jsme dávat velký pozor. Potom už přišlo to, na co jsme se moc těšili. Učili jsme se střílet lukem, lezli jsme po horolezecké stěně a jezdili jsme na dlouhatánské lanovce přes řeku. Nejdříve na druhý břeh a potom zase nazpátek. Protože bylo teplo, mohli jsme se i v řece koupat. S jídly to tady mají jiné. Nikdy nevíme, jestli to je oběd nebo večeře. Jedli jsme zase kolem čtvrté hodiny. V restauraci bylo živo, protože naše skupina měla skoro sto dětí a dospělých. Kromě toho, jsou tu všude moc milí a hladoví psi. Nejdříve jsme měli tzatziki a zeleninové saláty, pak mletá masa, řízky a steaky. Psům taky chutnalo. To byla veselá mela…
Ve čtvrtek jsme byli nejdříve ve škole a naše učitelka Dita nám popisovala, co máme dělat, abychom vyrobili lávovou lampu. K pokusu jsme potřebovali olej, vodu, šumivé tablety a červenou řepu. Úspěch pokusu jsme oslavili společným zatančením makarény. Jáchyma a Máru hodně zaujalo archeologické muzeum. Všichni jsme byli nadšeni z pozorování ptáků v ptačí rezervaci u jezera Vistonida. Dalekohledem jsme viděli pelikány, plameňáky, volavky a kormorány. Ještě jsme si prohlédli pravoslavné kostely na ostrovech a pokusili se sníst aspoň část velkého oběda v restauraci v přístavu Fanari. Den jsme zakončili koupáním v moři, ale museli jsme si dávat pozor na mořské ježky. V pátek byla škola zavřena, protože Řekové mají taky 28. října státní svátek (váže se ke druhé světové válce). Hned ráno jsme měli s průvodci prohlídku starých čtvrtí města Xantipa a navštívili jsme národní muzeum a muzeum stínů. Všude bylo hodně lidí, chystal se velký průvod městem, kterého jsme se účastnili jako diváci. Čeká nás poslední nocleh v rodině a v sobotu brzy ráno vyrážíme na cestu domů. Lukáš by se sem chtěl co nejdříve vrátit, i se svou mamkou. Všech pět nás to skvěle zvládlo. Róza, Jáchym, Kuba, Lukáš, Mára. Děkujeme, Řecko!
