Jak jsme (ne)jeli k Březinské studánce

Pátek 8. dubna se v KOLEPĚ vydařil asi stejně jako předpověď počasí. Celý týden jsme doufali, že předpokládaný déšť se nedostaví. A skutečně, páteční ráno bylo sice zakaboněné, ale nespadla ani kapička. Děti s pláštěnkami v baťůžcích a slovy básničky „Znám křišťálovou studánku“ na rtech vykročily vstříc vlakové zastávce, aby se nechaly vláčkem dovést do stanice Bělá pod Bezdězem město. Zde nás očekávali dva naši rodiče s dalšími dvěma dětskými účastníky výletu. Pan Hajný si vzal dovolenou, aby se stal naším průvodcem ke Březinské studánce. Také ochotně přinesl hromadu dřeva na společný oheň. Buřty měly být dopraveny železnicí společně s…

Číst více…

Zima skončila v potoce

V pátek 18. března jsme se rozloučili se zimním obdobím, a to prostřednictvím hned tří Moran, Mařen nebo Smrtholek, jak se dají různě nazvat figuríny znázorňující ledovou královnu. Vše začalo před tradiční školkou, kam dorazili školáci se svou slaměnou Smrtkou a děti z Kolepy, jež doprovázela nafintěná Morena v indiánském ponču. Ze dveří tradiční školky vykoukla Morana třetí, veselá, pestrobarevná, dychtící po cestě k nedalekému potoku. Průvod doprovázel halas jarních hrkaček a také slunce, které si libovalo, že se té ošklivé ledové babizny brzy zbaví. To se brzy stalo! Slaměná Smrtka se ani nesnažila bojovat, brzy vzplála a vzápětí se…

Číst více…

Indiánský den

V pátek 11. března se v týpí objevily postavičky dětí  z tradiční školky, které se brzy promísily s kluky a děvčátky ze školky lesní, která nese nově název KOLEPA (Kouzelný lesní palouček). Setkání v týpí nebylo náhodné, protože jsme pořádali Indiánský den. Jsou indiánská jména podobná těm našim? Na čem si indiáni pochutnávají? Co všechno musejí umět, aby si v přírodě poradili? Na některé otázky si děti mohly odpovědět na jednotlivých zastávkách indiánské stezky. Nejdříve si každý z nás vylosoval indiánské jméno. Brzy jsme zjistili, že na lístcích žádného Michala, Aničku, Honzíka nebo Lucku nenajdeme, ale třeba Rychlý šíp, Zářivá…

Číst více…

Druhý výlet do České Lípy

Ve třetím lednovém týdnu nastala zima,  kterou už téměř nepamatujeme. Jak se říká, mrzlo, až praštělo. Protože se chceme více věnovat pozorování živých tvorů v jedntlivých ročních obdobích, první zastávka v České Lípě patřila vodnímu ptactvu na řece Ploučnici. Děti nadšeně nabízely kačenkám, lyskám a labutím nakrájený chléb (i když víme, že vhodnější by byla rýže nebo brambory) a byly za to odměněny jejich velkou přízní. Protože mráz nám skutečně zalézal za nehty, farní zahrada tentokrát nikoho nelákala. Rádi jsme se uchýlili do vnitřních prostor fary, kde se mimo jiné nacházejí dvě velké krabice hraček. I když druhým bodem programu…

Číst více…

Zimní pohádka v lesní školce

Před vánočními svátky jsme se vydali s nadílkou pro zvířátka ke krmelci. Také se nám zalíbila myšlenka, že srnky si rády utrhnou mrkev či jablíčko přímo z borovice. Jeden stromeček v lese jsme tedy ozdobili, aby ty Vánoce nebyly jen pro nás, lidská stvoření. Naše kroky dále vedly pod oblíbený převis s dřevěnými lavicemi, nóbl ohništěm, a dokonce i roštem pro přípravu pikantních pochoutek. Protože toto vlídné místo obhospodařují milovníci zdejšího lesa (asi trampové), nechali jsme jim tu dopis, aby věděli, že se nám tu náramně líbí. Vánoce, ač na blátě, se vydařily a leden nás přivítal sněhovými vločkami. Jak…

Číst více…

Výprava za starým ořešákem a společné vaření

V pátek 20. listopadu jsme se vydali do České Lípy. Na jedné farní zahradě už mnoho let žije a roste statný ořešák. Obestoupili jsme ho ve velkém kruhu a jen tak tak nám stačily všechny naše ruce, abychom tohoto obra dokázali obejmout! Poprosil nás, abychom nasbírali jeho ořechy a pokusili se je zasadit někde kolem naší školky. Ty ořechy jsme si museli trochu zasloužit. Čekala nás hmatová stezka a hádání předmětů ukrytých v plátěném sáčku. Taky jsme prolézali dlouhým látkovým tunelem, ale to vlastně nebyl žádný úkol, spíš zábava. Potom nás čekal větší oříšek, pustili jsme se totiž do vaření.…

Číst více…